Bříza, březové dřevo

Bělové dřevo břízy je téměř k nerozeznání od jádrového, kdy světlá barva je téměř identická po celém průměru kmene. Pro dřevo je typická jemná struktura a při tangenciálním řezu plamenité fládrování. Na březovém dřevu můžeme někdy zpozorovat drobné dřeňové skvrny, zapříčiněné výskytem hmyzu. Tyto kusy dřeva jsou označeny jako poškozené (masur birch) a jsou prodávány jako dýhy na obložení.

Březové dřevo je světlé a jeho kresba ryze monotónní.

Milovníky táboráků možná překvapí, že březové dřevo dobře hoří jak syrové, tak i čerstvě poražené. Po vyschnutí naopak shoří jak papír a jeho výhřevnost na jednotku objemu se tak snižuje. Ohybatelnost břízy je střední, po vyschnutí má tendenci se kroutit. Ohýbání je však limitováno četnými suky a nepravidelným průběhem vláken.

Obrábění, lakování, impregnování břízy

Březové dřevo je dobré obrábět za syrova, stejně jako jiné druhy dřeva. V úvahu připadá i ruční opracování - bříza se používá jako alternativa balsy na výrobu woblerů (rybářská nástraha na přívlač). Protože bříza snadno podléhá třepení, doporučuje řezat dřevo pod menším úhlem.

Intarzované podlahy dostávají díky spojení několika druhů dřeva dohromady neobyčejný šmrnc.

Dřevo se lepit a spojovat hřebíky ne šrouby - v tomto případě je lepší dřevo předvrtat, abychom předešli prasklinám. Bříza velmi snadno podléhá hnilobě a napadení houbami, zejména při vystavení nepříznivým povětrnostním vlivům (déšť, vlhkost). Bělové dřevo se dá bez problémů plně impregnovat, jádro se střední spolehlivostí.

Bříza není svou kresbou tak atraktivní jako třeba dub, pro výrobu nábytku, na plovoucí nebo dřevěné podlahy jsou vhodnější jiné dřeviny. Častěji se s břízou setkáme při výrobě slánek, kuchyňského nádobí, košťat, cívek nebo kartáčů. Na vesnicích je bříza známá pro výrobu košťat, tzv. metel.